MENU Zavřít

Petra Šinigoj: co mě na Seyforu baví nejvíc? Lidská rovina

  • Ing. Kateřina Menšíková
  • 5. 3. 2024
  • 8 minut čtení

Petra Šinigoj, generální ředitelka Seyfor Adriatic, prošla všemi odděleními ve firmě, začínala v obchodě, pokračovala na podpoře, byla odpovědná za vývoj i fungování jednoho z řady produktů z portfolia Seyforu. Jak nahlíží na Seyfor a na rozvoj jadranského regionu v oblasti IT nám prozradila v rozhovoru.

Je vždy lepší, když si člověk projde celou firmou. Jenom se někdy stane, že na tuto zkušenost pak lidé často zapomenou.  

Jasně, to je vždy riziko. Jenže mě se netýká. Tedy doufám. Pro mě je zkušenost z minulosti strašně důležitá, protože mi pomáhá při řízení firmy. 

Díky této zkušenosti je pro mě opravdu daleko jednodušší zjistit, třeba proč ve firmě něco nefunguje. Stejně tak když řešíme nějaký problém, umím si spojit různé souvislosti. Zkušenosti se mi velmi hodí při vývoji nových produktů. Vím totiž třeba, jak na sebe navazují jednotlivá oddělení, dokážu predikovat rizika. 

Máte pravdu. Ale znám i příklady, kdy je historická zkušenost spíš nevýhodou. Hůř se pak vystupuje ze zažitých stereotypů.  

Myslím, že tento problém se objevuje spíše v jiných segmentech a u nás nehrozí. Víte, když to řeknu otevřeně, jsem v podstatě spíše zastáncem přístupu, který můžeme pojmenovat jako selský rozum. Dám si prostě jedna a jedna dohromady a pak konám. Samo sebou, že se radím i s kolegy nebo poradci a často hledám informace na internetu.  

Dám vám příklad. Třeba akvizice, které máme za sebou. Vrhli jsme se do nich s kolegy bez jakýchkoliv zkušeností a odborných znalostí. Prostě jsme vyhodnotili, že by byly dobré z hlediska společnosti. A ono to vyšlo, přivedli jsme do skupiny vynikající firmy za rozumnou cenu

S vámi to musí mít kolegové asi trochu těžké, ne? Taková míra entuziasmu musí být někdy pro okolí náročná.  

Myslíte? Je fakt, že mě práce baví. A je rozdíl mezi entuziasmem a slepou euforií. Spíš bych řekla, že jsem hodně pracovitá. Třeba když jsme mluvili o akvizicích nových společností, hodně mě bavily. Vážím si, že jsem u nich byla, a vím, že mi akvizice daly nové, důležité zkušenosti, a to je fajn.  

Pokud jde o kolegy, nemyslím si, že by spolupráce se mnou byla náročná. Naopak. Důležité pro mě je, aby kolegové byli spokojeni. Nechci, aby to teď znělo nějak přehnaně, ale mám opravdu radost, když se lidé v práci smějí a jsou spokojení. Když z nich je cítit sounáležitost a nadšení. 

Toto zaznívá poměrně často od lidí ze Seyforu. Především tedy touha mít spokojené zaměstnance.  

Vidíte, že to není klišé, opravdu to tak u nás funguje. Všichni kolegové vědí, že za mnou kdykoli mohou přijít a říct, co mají na srdci. Mimochodem, je jedna taková věc, která je jasným znamením, že u nás funguje maximální důvěra. Totiž že za mnou chodí lidé nejen s pracovními, ale občas i s osobními věcmi. A já jsem opravdu ráda, že jim mohu pomoci. 

Trochu jste již naznačila, že jste členem skupiny Seyfor. Čím je podle vás tato skupina jiná než ostatní velké firmy?  

Tato otázka má dvě roviny. Začnu tím, co mě vlastně na Seyforu baví nejvíc. A to je lidská rovina. Vím, že moje tvrzení můžete vnímat jako klišé, ale hlavní je tým. Většina lidí, které máme, dělá svou práci tak, jako by to byla jejich firma. Dýchají za ni. Často jsem až překvapená jejich loajalitou a tahem na bránu. 

Míra jejich odpovědnosti vyvíjí ohromný tlak i na vás jako na šéfa. Víte, že je nemůžete zklamat. Tady se ale sluší říct, že velkou měrou je to dáno i vedením Seyforu jako takového. Když vám Martin Cígler dá prostor pro řízení společnosti, máte přirozeně touhu mu to vrátit. Ukázat mu, že si příležitosti vážíte.  

Zároveň je nesmírně cenné, že si v Česku uvědomují náš vhled do místního trhu. Nepovyšují se na nás svými znalostmi tak, jak vidíme v některých národních koncernech. Jsou nám vždy k dispozici, pokud potřebujeme jejich pomoc. Vím, že to může znít všelijak, ale tohle je strašně důležité. Pocit, že ho nechcete zklamat. 

A ta druhá rovina?  

Formálně bych řekla, že jsme se z firmy, která měla nějakých 80 lidí v roce 2016, dostali k tomu, že dnes máme 250 zaměstnanců. Ale důležitější je podle mého naprosto úžasná schopnost vyměňovat si znalosti a zkušenosti. V rámci takzvaného jadranského regionu společně sdílíme výrobky, máme sjednocené procesy vývoje, podpory a prodeje. A dohromady se také věnujeme vývoji společného online ERP, které by v dlouhodobém horizontu mělo nahradit všechna starší ERP v jadranském regionu

Mluvíte o jadranském regionu. Jak moc je tu důležitá tradice?  

Naše značky jsou na trhu přes 36 let. Takže bych byla sama proti sobě, kdybych řekla něco jiného. Naše teze byla vždy taková, že chceme našimi programy – nebo správně bych měla říci řešeními – pokrýt potřeby všech firem. Od nejmenších až po ty největší. Byli jsme také první, kteří přišli s platformami pro školy a školky. Od roku 2004 pracujeme i na prvním cloudovém řešení Minimaxu, které jsme nabídli našim zákazníkům už v roce 2006. Mimochodem o tom, jak prozíravé to bylo, nejlépe svědčí fakt, že dnes jde o nejúspěšnější online účetní řešení ve Slovinsku, Chorvatsku a Srbsku. 

Nemáte strach, co s tím vším udělá příchod umělé inteligence?  

Z takových věcí není třeba mít strach, ale spíše je potřeba se na ně dívat jako na příležitost. Aby nám pomohly činit rychlejší a lepší rozhodnutí. 

Možná je následující otázka trochu mimo, ale přesto: Vždy mě zajímalo, jestli existuje nějaký způsob, jak poznat dobrý program od špatného.  

Zákazník musí znát zásadní body, které chce pomocí nového ERP vyřešit. Některá řešení lépe podporují třeba určité podnikové procesy a jiná řešení zase další. Vždy ale říkám, že je nezbytné, aby za řešením stál spolehlivý tým, který dokáže zvládnout jak potřeby zákazníka, tak změny v legislativě. 

Teď nevím, zda jste mi odpověděla. Doufal jsem, že mi řeknete něco v duchu: Dobrý program poznáte podle barvy, funkce, čudlíku vpravo dole…  

Tak jednoduché to není. Vím, že se vám má odpověď teď možná nebude líbit, ale zkuste ji přijmout. Cílem každého podnikání je, logicky, vydělávat peníze. Rozdíl je v tom, jak se k tomuto cíli dostanete. Z toho je asi už i vám jasné, že pro každého je definice dobrého programu trochu jiná. 

To máte asi pravdu. Ale jak vlastně při vašem zápřahu dokážete zjistit, co dnes klienti chtějí?  

Nemůžu si přece dovolit se s nimi nepotkávat. Řadu z nich vidím na konferencích, které buď organizujeme my, nebo se na jejich pořádání podílíme. Ale už z doby, kdy jsem dělala v obchodě, jsem si nechala jeden návyk – každý měsíc se vždy stavím u několika zákazníků a promluvím si s nimi. A aby bylo jasno, nechodím tam jen prodávat nebo řešit reklamace. Prostě s nimi hovořím, abych znala jejich potřeby. 

Vidíte, a já myslel, že na konference dnes skoro nikdo nechodí.  

To byste se tedy divil. Na naší největší konferenci XXL je vždy okolo 400 lidí, což je opravdu pestrá směs. V jednom prostoru se potkávají lidé z byznysu i veřejného sektoru s lidmi od nás. Tuto konferenci mám osobně moc ráda, protože je sice praktická, ale zároveň je pro nás i velkým zdrojem inspirace. Trochu jiné jsou pak konference pro firmy, které se zabývají účetnictvím. Tam se řeší praktické věci – my ukazujeme novinky a uživatelé nám říkají, co bychom ještě mohli udělat. 

Co na klienty funguje nejvíc?  

To je těžká otázka. Řeknu to jinak. Vždy je důležité být upřímný a maximálně otevřený. Vím, že skrývat nějaké pocity nebo zatajovat problémy se nevyplácí. Takže na vaši otázku odpovídám – upřímnost

Upřímnost je někdy nejkratší cesta do pekla.  

To bych vám mohla vyprávět. Tak počkejte, ještě odpověď malinko upravím – upřímnost a také schopnost naslouchat. A samo sebou je důležité mít vůli hledat kompromisy a řešení, která nakonec budou dobrá pro obě strany.  

Přihlaste se k odběru newsletteru

Podobné články